1
Chřest je vyhlášenou delikatesou, ale doma ho nepřipravujeme úplně běžně. Jeden zkažený pokus nás může odradit, jenže chyba obvykle není v chřestu samotném, ale v naší neznalosti.
Chřest známe bílý, zelený i fialový a liší se nejen kvalitou, ale také chutí. Znalci dokonce říkají, že jiný kraj, jiná chuť, byť se jedná o stejný druh chřestu.
Nejjemnější chuť mají bílé chřestové výhonky, ve Francii si potrpí na fialové hlavičky, ty se odhrnují a nechávají se vlivem světla zbarvit. Chřest pak ale má výraznější kořeněnou chuť. Chřest patří do skupiny asparágus, takže je příbuzný naší dobře známé ozdobě kytic.
Světovou raritou a vyhledávaným druhem byl chřest pěstovaný v Ivančicích u Brna, vyznačuje se obzvlášť jemnou a přitom pikantní chutí.
Osobně nepoužívám vůbec chřest konzervovaný, nechutná mi. – pouze čerstvý, případně opravdu kvalitní kousky si zamrazím a v zimě jsou jak čerstvé.
Především diabetici by jej měli často zařazovat do jídelníčku, ale prospívá pochopitelně všem, čistí ledviny, zlepšuje krevní hodnoty, nízkou energetickou hodnotu má chřest zásluhou vysokého obsahu vody (a tedy nízkého obsahu tuků). Díky velkému množství vody je konzumace chřestu výhodná ještě z dalšího důvodu.
Lidé, kteří mají z jakýchkoli příčin problémy dodržovat pitný režim, by měli zařadit do svého jídelníčku potraviny bohaté na vodu. Mezi ně patří zejména okurky, vodní meloun a pak také chřest. Budeme-li dodávat svému tělu dostatek tekutin, a to po celý náš život, nebudeme předčasně stárnout – voda nám pomůže odplavit z těla škodliviny, udržet si pružnou, hladkou a zářivou pleť, zůstat v dobré fyzické i psychické kondici.
Jíst se tedy může do sytosti, protože 100 g chřestu má navíc jen 22 kcal (94 kJ).
Do pestré palety prospěšných látek v chřestu patří zejména vitaminy skupiny B včetně kyseliny listové (100 g chřestu jí dodá tělu 37 % doporučené denní dávky), vitamin C, beta karoten a minerální látky (například draslík, fosfor, hořčík, vápník, zinek, železo) – což hraje velmi důležitou roli - my totiž přijímáme celkem hodně sodíku, hlavně v podobě soli, a v důsledku toho má značná část naší populace problémy se zvýšeným krevním tlakem. Draslík pomáhá tělu sodík vyplavit, a tím působí preventivně proti zvyšování krevního tlaku.
Pozor na konzumaci většího množství chřestu, resp. větší příjem draslíku, by si proto měli dát lidé užívající léky, které hladinu draslíku ovlivňují.
Jak se pěstuje
Chřestová sezóna začíná zhruba v dubnu a končí v červnu. Pěstuje se na velkých lánech, které připomínají bramborové díky tomu, že mají stejné řádky. Zeleň na nich však nečekejte. Jsou zakryty černou fólií, pod kterou v zemi pučí právě chřestové výhonky. Až dozraje čas, sklízí se. Pěstuje se ze semínek, za dva roky je na světě sazenice, která se opět vysazuje do pole a za další dva roky se z ní poprvé sklízejí výhonky. Každým rokem zemědělec sklidí o něco více výhonků a životnost takového lánu je pět až šest let.
Chřestové výhonky se sklízejí ručně, v zemině se skrývají výhonky, které se odřezávají v délce 15 cm a poté se třídí do mnoha – až šestnácti – jakostních skupin. Mezi ty nejlepší patří dokonale rovné, vybělené a zcela uzavřené hlavičky chřestu, které jsou tlusté alespoň 28 milimetrů.
Jak poznáte čerstvý chřest?
Je pevný, ale zároveň křehký a snadno se zlomí. Není gumový a nelze ho ohnout, také hnědavé skvrny by vás měly před nákupem varovat. Nesmí být dřevnatý a musí v prstech lehce pružit.
Nejdůležitější přípravou pro finální pochoutku je Oloupat a ořezat!
Můj první pokus o uvaření chřestu dopadl katastrofálně. „Díky“ nekvalitnímu oloupání se chřest nedal absolutně pozřít, změnil se v tuhou „neužvejkatelnou“ směsici, která skončila v koši.
Takže za prvé musíte koupit opravdu čerstvý křupavý chřest v dobré kvalitě, takže raději žádné tenoučké výhonky. A musíte je OLOUPAT! Loupání jde nejlépe speciální škrabkou, která je podobná té na brambory, ale je jemnější a ostřejší. Ale postačí i úplně obyčejný nožík. Jde o to sloupnout a odříznout v oblasti pod hlavičkou směrem dolů slupku, která je velmi vláknitá a tuhá. Zdřevnatělé konce odřízneme, jsou také vláknité. – ovšem máte-li opravdu čerstvý chřest, ten nemá ještě zdřevnatělé konce.
Slupky a odřezky z chřestu nevyhazujte.
Uvařte z nich zeleninový vývar, dodají mu jemnou příchuť. Ale pokud zrovna polévku neplánujete, klidně zbytky zmrazte a vzpomeňte si na ně, až budete chtít zeleninový vývar skutečně vařit..Ani vodu z vaření chřestu nevylévejte – je výborná jako základ dalších vývarů, polévek, omáček.
Vaření chřestu je nejpohodlnější ve speciálním hrnci, který vypadá tak trochu jako hrnec na špagety a je v něm vkládací vložka. Chřest stavíme nastojato a hlavičkou nahoru, ta je nejkřehčí, a kdybychom chřest dali opačně, uvařila by se dříve než spodní tužší část.
Nebo chřest svážeme provázkem do malých balíčků po několika kusech a vaříme ve vodě volně v hrnci. Někdo doporučuje tuto vodu osolit nebo naopak osladit lžičkou cukru (na dva litry vody lžička cukru). Do vody můžete přidat třeba také kolečko citrónu nebo plátek másla. To vše vylepší a zdůrazní jeho báječnou chuť.
Chřest nejčastěji podáváme s omáčkami, holandskou, řeřichovou, či všemi možnými sýrovými omáčkami i s parmskou šunkou. Chřest můžeme zapékat, opět nejlépe se sýrem, s masem nebo se šunkou. Lze ho omotat plátky šunky či slaniny a zapékat ve smetanových omáčkách, hodí se i na saláty. Povařený a vychlazený chřest smícháme s různými druhy zeleniny a zalijeme oblíbenou zálivkou.
Ovšem i zde platí, že v jednoduchosti je krása. Nejjemnější a nejlepší chuť této královské zeleniny vynikne v úplně tom základním „primitivním“ receptu – uvařený, politý máslem – viz recept Chřest s máslem http://www.toprecepty.cz/recept/20793-chrest-s-mas...
príloha 1:
chrest.jpg
príloha 2:
skrabka.jpg
príloha 3:
chrest_s_maslem_027.jpg
1
